Dny Marianne, aneb co jsem komu udělala!

Ach ty dny Marianne… Vzpomínám si, když jsem před cca čtyřmi lety jela s mým dobrým kamarádem po dopoledním focení mé maličkosti do brněnské Olympie a už na vjezdu na dálnici byla kolona/fronta jak na chleba. Uznávám, že jsme se tam tenkrát vydali na oběd, což mělo v plánu asi i zbylých 99 % účastníku provozu v nekončící koloně, ale stejně! My jsme se tenkrát chtěli opravdu jen najíst a ne nakupovat. Zbylých 99 % lidí chtělo i nakupovat, a to nebylo fér. Ze svých aut mávaly kupóny a časopisem a já absolutně netušila co se děje.

„Zavolej někomu, co to má znamenat“, vykřikla jsem vyděšeně po půl hodinové cestě/metr po metru. Hlad mi již dávno zastínil mozek, takže následovala moje tzv. druhá slovní zásoba typu „to je ale hezká kolona, vy jste všichni tak moc hodní že tu stojíte s námi (samozřejmě ironicky myšleno, tohle je jen hodně hezky přeloženo) – když jsem hladová jsem typická „ZM“/zlá mrcha.
Tenkrát jsme si zjistili, že se nejen v Olympii, ale i po celé ČR konají tzv. dny Marianne. Nákupní horečka nejen ženských, ale i mužských, větších dětí/menších dětí, dokonce i batolat, čerstvě narozených dětí, popřípadě. i dětí chystajících se každou chvíli na svět (proč ne). Nesmím zapomenout i na straší ženy/může před důchodem, v důchodu a ostatní individua, kteří by už raději neměli ani vstávat a nikam chodit.

Kamarád samozřejmě o takových nakupovacích dnech nevěděl, protože je to typický chlap a kupony nehledal/nestříhal/netušil. Teď tak přemýšlím zpětně, že kdyby kupony stříhal a hledal, tak to asi není můj první kluk (tenkrát, kdysi dávno :D) a já s ním nezažila svoje první hororové dny Marianne. Amen a díky že nestříháš! 🙂

Každopádně vraťme se na dálnici a ke vchodu nákupního centra, v našem případě k brněnské Olympii. Upřímně, když vejdete do jakéhokoliv velkého nákupního centra v době nějaké podobné akce jako jsou právě třeba Dny Marianne, tak najednou uslyšíte tolik různých zvuku, heků, křiků, pískání, nadávání, jekotu, hysterického pláče, dojatého pláče, pískání a mnoho dalších zvuků, které dosud nemají žádný název. Komplet celé americké/africké/kanadské a další prérie by nám mohli závidět ten hlasitý projev „hladu“. Jo a nic jsem si tenkrát nekoupila.

Nemám nic proti větší mase lidí na jednom místě, ale i já se někdy zastavím v tom ohromném hluku a říkám si, to ty lidi vůbec neslyší jak šíleně řvou. Mimina jsou z toho úplně na nervy a starších lidí je mi líto.

Dnes už o těchto dnech vím a dokonce stříhám, píšu, počítám a říkám si:“ jooo, tohle musím využít“! Každopádně ať to nevypadá, že jsem tomu propadla. Jen se na to snažím dívat z té příjemnější a pozitivnější stránky. Například ty věci (kosmetika, oblečení), které se mi za plnou cenu nechtějí kupovat, můžu v tyto dny koupit levněji, a navíc k tomu ještě něco dostanu.
Abych to davové utrpení nějak přežila, beru si sebou často někoho sebou. Minulý rok (2017) se mnou byla mamka, kdy jsme se u nakupování a trhání věcí z cizích rukou tak zasmály a pobavily, jako nikdy u podobného nakupování. Věřte mi, je to sranda. Chce to hlavně dobrou náladu, parťáka a nějaké ty prašule.

 

Tento rok sebou beru moji brněnskou krasavici a doufám, že si to pořádně užijeme a načerpáme nové, příjemné zážitky a pokoupíme skvělé věci o kterých se s Vámi určitě podělím.

A co vy? Jaké bylo Vaše poprvé na Dny Marianne a pro co se chystáte? Dejte mi vědět do komentářů.
😊

Vzpomínková fotografie, která vznikla v den před šílenou „zácpou do Olympie“.

Může se vám líbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *